Den 3

Po prvních dvou soutěžních dnech , kdy v tom prvním jsem si ustlal do pole a ve druhém si trochu spravil chuť pátým místem  v AAT , jsem šel na grid s odhodláním moc to nepokakat. 

Vlečná mně táhne k Zoboru kde se vypínám a mířím pod první kumul , který se zdá být aktivní. Už tu točí KMI tak se přidávám. Stoupání 1,7 m/s mně ale moc nenadchlo , takže se vracím zpět  k Zoboru a nacházím tady zpočátku 1,9 , které se zvedá až na slušných 2,2 m/s. Nicméně slyším ostatní , že točí i 3m. Takže zkouším postupně pár dalších mraků a mezitím se otevírá páska. Chvíli se poflakuju v sektoru a koukám na trať kdy naskočí nějaké nové kumuly abych mohl odejít. Bohužel samé rozpady nebo mraky těsně před rozpadem. 

Po dalších pár minutách se rozhoduji k odletu a vyrážím. Start vcelku vyšel a mířím ke vzdálenému kumulu , který vypadá slibně. Nevím proč , ale 2 m/s se mi zdají dost málo a tak opouštím stoupání a tím si zadělávám na problém , o kterém zatím netuším.  Situace přede mnou se zdá býti dobrá , ale pod další mraky přilétám už celkem nízko a tak mám problém najít stoupání. Začínám kličkovat  pod shlukem mraků , ale nenacházím nic a začínám být hodně nervózní. Nedá se nic dělat , musím uhnout kolmo k trati pod mrak a modlím se ať to trefím. Kua nic! Koutkem oka vidím nepatrnou chmurku , která roste takže honem pod ní , jenže je na opačnou stranu než potřebuji. Prostě pokud nechci jít znova do pole tak tam musím. V tom momentě se rozhoduji k návratu a opakovanému startu. 

Vytočil jsem výšku potřebnou k doletu na Nitru a jdu až na letiště. Hodin jak na kostele , přesto si jdu zapálit a pak teprve nový vlek. Po vypnutí nacházím krásných 2,8 m/s a jsem rychle v 1800m. Neotálím a podruhé odcházím na trať 31 min před uzavřením pásky. 

Předsevzetí , že se nebudu pouštět nízko bere brzy za své , protože mraků ubylo a než se pod ně dohrabu , tak vesměs končí.  Nicméně když už trefím stoupání tak není nejhorší. Přesto se mi kousek před Prievidzou nedaří najít pod třemi kumuly stoupání a u Prievidze jsem tak opět v 650m. 

Přímo vedle Prievidze je mrak a já v něj doufám , jinak se můžu zařadit na okruh a sednout. Rozhoduji se otočit a pak mířím pod onen mrak. Něco tu je a tak točím. Slabota , ale nic jiného mi nezbývá. Zkouším se protáhnout do míst kde se zdá být silnější stoupání a opravdu je tam daleko víc než původních 1,4 m/s. No jo , vždyť hned vedle naskakuje chmurka. Ale stejně je stoupání jinde než bych čekal. Dobírám základnu a s konstatováním , že průměrka je v prdeli pokračuji dále. Opět mi nevychází záměr jít tam kam chci a tak si to švihám závětřím Vtáčniku. Daří se mi naletět stoupání , ale počáteční dva metry jdou na konečných 1,6 a tak opouštím stoupání. Přesto jsem se o nějaký metr zvedl a můžu chvilku vydechnout a rozhodnout se co dál. Plán je jasný , doletět. Zhruba 20km před druhým otočným bodem trefuji vynikající stoupání přes 3m/s a opět dobírám základnu. Po otočení jsem ve 1200m a je třeba znovu dobrat. letím pod kumul , který ač vypadal slibně dal prd. Hmm tak jdem dál , ale zase nervy na drátku. V 900m jsem přiletěl pod mrak , ve kterém nacházím přepychové 3m/s a opět beru základnu. 18km před třetím otočákem dobírám nějaké metry a domů chybí už jen 220m. No snad něco nahopsám. Otáčím a letím pod mraky po trase , které tam ještě jsou a doufám , že dýchnou ať už mám krucinál ten dokluz. Něco daly , ale stále to není dost. 

Nakonec tedy musím ještě jednou přitočit a už konečně mi výška vystačí na dokluz. 

Přilétám do Nitry kde už není ani vrátný a všeci už sedí v putyce. 

Jsem rád , že jsem doletěl. Dvanáctá příčka není nejhorší , ale mohlo to být lepší. Můžu si za to sám. Kdybych hned při prvním odletu na trať nepohrdl oněma dvěma metry , nedostal bych se na zem , tudíž do problémů a nemusel se vracet. Odejít ve 14,30h je fakt dost pozdě........ Letu zdar a ahoj příště